"Chtivost a soutěživost nejsou výsledkem neměnné lidské povahy. Chtivost a strach z nedostatku jsou ve skutečnosti neustále vytvářeny a zesilovány jako přímý následek formy peněz, kterou používáme. Můžeme vyprodukovat více než dost jídla pro všechny, ale zjevně nemáme dost peněz, abychom za to zaplatili. Nedostatek je v našich národních měnách. Posláním centrálních bank je ve skutečnosti vytvoření a udržování nedostatku peněz. Přímým důsledkem je, že spolu musíme bojovat, abychom přežili."
Bernard Lietaer (projektant Evropského měnového systému).

Hodnota peněz se nakonec vrátí k hodnotě toho, z čeho jsou vyrobeny

Opravdové peníze

Co jsou peníze a jejich hlavní funkce

Peníze jako prostředek směny

Primární funkce peněz a také důvod proč vůbec vznikly je jejich použití jako prostředek směny. Před zavedením peněz fungoval pouze barterový obchod, při němž se vyměňovalo zboží za zboží. Nevýhodou barterového obchodu je oboustranná shoda potřeb tzn. vyžaduje, aby oba směňující potřebovali zboží druhého směňujícího.

Např. kdo chtěl směnit vajíčka za boty, musel najít někoho, kdo nejen měl boty na směnu, ale byl ochoten za ně přijmout vajíčka. Barterový obchod tedy vyvolává vysoké transakční náklady - náklady na hledání, smlouvání a uzavírání obchodů. Peněžní směna eliminuje potřebu oboustranné shody a tím minimalizuje transakční náklady.

Peníze fungují jako prostředek směny, neboť „každý je přijímá, protože ví, že každý je přijímá“. Nezáleží na tom, z čeho jsou dělány, nýbrž na tom, zda lidé věří, že budou ve směně přijímány.

Zúčtovací jednotka

V období barterového obchodu si lidé museli pamatovat velké množství směnných poměrů a s rostoucím počtem směňovaných věcí, to bylo čím dál náročnější. Vynález peněz zjednodušil i tento problém. Peníze jsou totiž společným jmenovatelem, na který lze převést tak odlišné statky jako je lidská práce, surovinové zdroje, kapitálové vybavení a tak dále.

Na peníze se pak můžeme dívat jako na mentální koncept zapamatovaných poměrů vůči dané účtovací jednotce. Proto je také náročný přechod na novou měnu, neboť lidé potřebují nějaký čas k zapamatování nových poměrů.

Uchovatel hodnoty

Další výhodou peněz je možnost druhou část nepřímé směny odložit na neurčito. Není potřeba, jak je tomu v případě barteru, aby se prodej a nákup odehrál v jednom okamžiku. Peníze pak slouží jako dočasný uchovatel hodnoty. Lidé však obvykle část svého bohatství drží ve formě peněz, protože je lze okamžitě proměnit v libovolný jiný statek, tato vlastnost se nazývá likvidita. Cílem držby takových peněžních zůstatků je především možnost okamžitě reagovat na nepředpokládané situace, peníze umožňují snazší přizpůsobení se měnícím podmínkám hospodářství.

Peníze před nástupem papírových měn a systému částečných rezerv sloužily plnohodnotné peníze jako trvalý uchovatel hodnoty. Jediným nebezpečím bylo nalezení velkého zdroje drahých kovů nebo postupné snižování obsahu drahých kovů v ražených mincích panovníkem. V době, kdy se používali jako peníze jen stříbrné a zlaté mince, téměř neexistovala inflace (tedy s výjimkou výše uvedených případů).

Peníze jako symbol vděčnosti

„Nedostatek neexistuje, avšak nedostatek je pevně zabudován ve formě peněz, kterou používáme.“
Charles Eisenstein, ekonom, autor knihy Posvátná ekonomie.

Výše popisované je pohled standardní ekonomické teorie. Avšak Charles Eisenstein autor velice inspirativní knihy Posvátná ekonomie uvádí trochu jiný výklad vzniku peněz. Peníze vznikly jako symbol vděčnosti. I antropologické výzkumy podporují výklad, že peníze vznikly jako součást ekonomiky daru, která převažovala všude na světě až do doby přechodu na zemědělské civilizace.

Mám něco, co potřebujete a rád bych vám to dal. Tak to udělám a vy jste vděční a chcete mi dát něco na oplátku. Ale nemáte nic, co zrovna potřebuji. Místo toho mi dáte symbol své vděčnosti – nepotřebnou, pěknou věc jako třeba wampumovýa náhrdelník nebo něco ze stříbra. Tento symbol znamená: „naplnil jsem potřeby ostatních a zasloužil jsem si jejich vděčnost”. Později, až dostanu dar od někoho jiného, dám mu tento symbol vděčnosti.

Hlavním účelem vzniku peněz je jednoduše umožnit výměnu. Jinými slovy spojit lidské dary s lidskými potřebami. Zkusme se na peníze podívat tímto novým způsobem. Začněme opět vnímat peníze jako požehnání, jako výraz vděčnosti. Jako odměnu za přínos, který Vám daná osoba, produkt, služba přinese, namísto aktuálně prosazovaného principu: „více pro mě, znamená méně pro tebe”.

Tajemsví prosperity

To je také tajemství, o kterém hovoří knihy osobního rozvoje, když čtenáře nabádají, aby peníze s radostí a vděčností nejen přijímali, ale i vydávali. To je i podstata spirituálního marketingu – sdílet užitečně informace, nástroje, služby, případně i produkty a nechat se odměnit podle přínosu druhé straně. Jedno z pravidel z volně stažitelné knihy Attract Money Now Joea Vitaleho, jednoho ze zakladatelů spirituálního marketingu zní: „Věnuje peníze těm, kdo Vás nějak inspirovali nebo obohatili”.

Existují již projekty, které tento koncept využívají např. transformační projekt Jiřího Vokáče Čmolíka Neurorestart nebo odvážný projekt miliardáře Libora Malého Hearth.

Uděláme malý experiment, souhlasíte? Ano? Tak to je skvělé! Odměňte nějakým způsobem toho, kdo Vás značně inspiroval nebo obohatil. Pošlete mu např. malý finanční dar nebo si zakupte některý z jeho placených produktů třeba e-book . Udělejte to ještě dnes nejlépe ihned!

Co takkhle vyzkoušet si teorii přímo v praxi. Založil jsem si pro tento účel speciální účet (2500902886/2010). Věřím, že mnou předávané informace jsou i pro Vás velmi hodnotné a jsem zvědav na vaši štědrost. Děkuji Vám.

Jak se nyní po zaslání daru cítíte?

Od obilí k papíru aneb krátká historie peněz

"Jsou penězi, dokud je v ně důvěra."
Krásná definice peněz z pera Roberta Holmana, člena bankovní rady ČNB, a přednášejícího ekonomie na Národohospodářské fakultě VŠE v Praze.

Vynález peněz znamenal opravdové požehnání pro ty, kteří je začali používat, neboť použitím peněz výrazně snížili své transakční náklady. Snížení transakčních nákladů umožnilo další rozvoj specializace a tím i růst bohatství. Právě specializace umožňuje efektivnější dělbu práce, zdokonalování postupů, shromažďování a vývoj specializovaných znalostí nutných pro rozvoj daného oboru. Použití peněz umožnilo uchovat svou vynaloženou práci a později ji směnit za jiné potřebné statky.

Komoditní peníze

První formou peněz byly komoditní peníze, někdy také označované jako plnohodnotné peníze, které byly různé pro různé části světa a různé epochy. Ve starověké Mezopotámii používáno obilí. Účtovací jednotkou byly hmotnostní jednotky např. šekel byla měrná jednotka ječmene. V Číně se platilo mušličkami a staří Slované používali jako peníze plátno.

Drahé kovy a vznik mincí

Postupným vývojem však získaly výsadní místo prostředků směny vzácné kovy, zejména zlato a stříbro. Předurčují je pro to jejich v tomto ohledu až překvapivě dokonalé vlastnosti – relativní vzácnost, homogenita a ryzost, snadná dělitelnost až na atomickou úroveň a trvanlivost daleko přesahující běžné lidské obzory. Prostě peníze „bohem stvořené“. Chybějící homogenita a dělitelnost vylučují např. diamanty nebo nemovitosti, aby fungovaly jako peníze, nicméně jsou dobrými uchovateli hodnoty. Standardizace váhy a ryzosti drahých kovů používaných ke směně vedla k vzniku mincí.

Bankovky

Papírové peníze začaly vznikat během 18. století jako potvrzení o uložení drahého kovu v soukromých bankách. Jednotlivé finanční domy sloužily především jako bezpečná úložiště drahých kovů, každá bankovka musela být na požádání vyplacena v kovu. Jelikož lidé měli důvěru v banku, že jim vydá oproti bankovce jejich drahý kov, začali směňovat mezi sebou i bankovky. Jelikož pro větší platby byla směna bankovek pohodlnější než směna fyzických kovů, začaly bankovky získávat na popularitě.

Po jisté době si bankéři všimli, že 80% zlata jim leží stále v úschově a začali vydávat poukázky i na neexistující kovy. Navíc když panovník potřeboval peníze na válku, rádi mu půjčili. Panovník na oplátku bankéřům povolil pokračovat v těchto nekalých praktikách, které se pak stávaly legální, dokud systém nezkrachoval. Z tohoto podvodu se pak vyvinul systém částečného krytí rezerv a nekrytých měn, jak jej známe dnes.

Posun od bankovek krytých zlatem k nekrytým si můžeme názorně ilustrovat na dolarové bankovce. Kdybychom se podívali na dolar vydaný před rokem 1933, naleznete na bankovce větu "Redeemable in gold on demand ..." (splatné ve zlatě na požádání). Když se podíváme na dnešní dolar najdeme tam "Legal tender for debts..." (zákonné platidlo pro dluhy).

pětidolarová bankovka vydaná před rokem 1933

Digitální peníze

Dalším snižováním transakčních nákladů se vyvinuly digitální peníze. V dnešní době je většina peněz jen směsicí nul a jedniček někde na bankovním účtu. Tyto peníze jsou již opravdu virtuální a důvod jejich rozšíření spočívá v jednoduchosti provádění transakcí pomocí digitálních peněz, stačí mít u banky internetový účet a znát číslo účtu druhého účastníka směny. Důvěra na kterých peníze stojí, je tak přenesena na důvěru v instituci, která peníze spravuje a v důvěru v její poctivé účetní praktiky a kontrolní mechanismy. Dále důvěru v dohledový orgán nad těmito institucemi.

Tvoření nebo ničení peněz nebylo nikdy snadnější, stačí jen přidat nebo ubrat pár jedniček a nul daném účtu. Spolu se systémem částečných rezerv, kde jsou aktiva kryty méně než 8 %, může stávající finanční systém fungovat jen díky nevědomosti mas.

Důvěra v bankovní instituce klesá spolu s nárůstem odhalení podvodů velkých bank. To co se dá v dnešní době dokázat se správnými přístupy ve virtuálním světě krásně ukazuje film Síť. Kdo ví jaké přístupy mají a jak moc jsou auditovány konta vedoucích velkých bank. Nicméně proč by měli ředitelé bank riskovat účetní skandály, když se mohou legálně obohatit pomocí systémem částečných rezerv.

Nekryté měny a systém částečných rezerv

"Při peněžní interakci mezi dvěma fyzickými osobami není možné nafouknout objem cirkulujících peněz v oběhu pomocí půjček, a to proto, že věřitel nemůže půjčit to, co sám nemá. Banky to však dělat můžou. Jen komerční banky a fondy můžou půjčovat peníze, které vyrobí tím, že je někomu půjčí."
Prof. Irving Fisher, ekonom, z jeho knihy "100 % peníze" (1935)

Precizně je popsán vznik a jak fungování systému částečných bankovních rezerv v článku Půjčky a banky. Nebo také následující výborné sérii videí, bohužel jen v angličtině a také s jistými specifickými skutečnostmi pro Anglii (např. nulová míra povinných rezerv), avšak velmi podobně s malými odlišnostmi to funguje téměř všude po světě.

Jak dnes vznikají peníze

Krásný článek o tom Jak dnes vznikají peníze lze nalézt na portálu www.mises.cz. Největší množství peněz dnes vzniká při poskytování úvěrů obchodními bankami a většina peněz v ekonomice je tohoto úvěrového původu. Peníze vznikají jako závazek věřitele, který se zaváže, že do jisté doby splatí půjčený obnos.

Při poskytování úvěru obchodní banky vytvářejí peníze, nepůjčují peníze, jež do nich někdo předtím vložil. Z účetního hlediska banka v aktivech zvyšuje pohledávky za klienty - úvěry a v pasivech zvyšuje závazky za klienty – běžné účty. Navyšuje svou bilanční sumu o výši poskytnutého úvěru neboli vytváří majetek.

Objem poskytovaných úvěrů je omezen mírou povinných minimálních rezerv a v dnešní době hlavně kapitálovou přiměřeností (míra povinných minimálních rezerv je v ČR aktuálně 2 %, kdežto kapitálová přiměřenost podle smlouvy BASEL II činní asi 8 %). Obecně peníze vznikají při každé operaci, kdy obchodní banka kredituje účet nějakého klienta, aniž by zároveň s tím došlo ke snížení stavu účtu jiného klienta v bankovním systému o stejnou částku.

Jakýkoliv subjekt, který není bankou, při poskytování úvěru nevytváří peníze. Pokud někomu půjčíte 1000 Kč, z účetního hlediska si v aktivech snížíte stav pokladny a zvýšíte stav pohledávek. Vaše bilanční suma zůstává nezměněna. Při poskytnutí úvěru jste nevyprodukovali nové peníze. Obchodní banka ano. Při splácení úvěru zanikají peníze ve výši poskytnuté jistiny. Úroky končí na účtu rezerv, stávají se součástí mezibankovní likvidity a výnosů banky. Obecně peníze zanikají při každém snížení účtu klienta banky, jež není doprovázeno stejným zvýšením účtu jiného klienta v bankovním systému.

Peníze jako dluh

Peníze tedy vznikají jako závazek klienta splatit věřiteli někdy v budoucnosti danou částku. Nejčastěji se jedná o bankovní úvěr, může však jít i opční kontrakt na burze. V obou případech vznikají nové peníze. Proč jsou peníze dluhem si uvedeme na příkladu bankovního úvěru. Půjčíte si 1000 Kč s úrokem 10 %, vracíte tedy bance 1100 Kč. A nyní přichází zásadní otázka: Kde se vezme těch 100 Kč navíc?. Jelikož banky chtějí půjčku i s úroky zaplatit v příslušné měně, musí si někdo jiný vypůjčit. Peníze na úrok totiž nebyly nikdy vytvořeny!!!.

To způsobuje úbytek „funkčních“ peněz – neboť postupem času více a více peněz slouží pouze jako prostředek placení úroků. Tento úbytek „funkčních“ peněz (peníze na nákup statků a služeb) řeší chytře právě systém částečných rezerv.

Problém však není v úroku samotném, jak by se mnozí mohli myslet. Problém je ve formě placení úroku. Kdyby bylo možné úrok splatit pomocí statků a služeb, problém úbytku „funkčních“ peněz by nenastal. Dalším možným a také spravedlivějším řešením je nahradit úrok podílem na výnosu z investice.

Systém částečných rezerv

Většina lidí je přesvědčena, že komerční banky pouze shromažďují peníze od vkladatelů a půjčuje je dále za daný úrok investorům - to je pravda jen částečně. Systém částečných rezerv umožňuje komerčním bankám rozpůjčovat mnohonásobně více peněz než mají vkladů. V systému částečných rezerv je banka povinna držet jen velmi malou část uložených peněz.

Povinná míra bankovních rezerv (PMR) určuje minimální množství peněz, které musí banka držet. Zbytek vkladů rozpůjčuje a pomocí multiplikační tvorby vkladů bankovní systém vytvoří nové peníze. Nezáleží na tom, je-li to peníze od klienta nebo nové peníze vytvořené centrální bankou.

Ti co mají za sebou kurz ekonomie jistě znají teorii multiplikátoru – peníze se vytvoří a po splacení zase zmizí, ale už vám neřeknou, že úroky zůstávají v systému. Precizně je tento multiplikační proces popsán v článku 14. lekce - Bankovní soustava a tvorba peněz. Pokusím se tedy vysvětlit multiplikační tvorbu vkladů formou srozumitelnou i pro laiky, nejlépe na příkladě.

Stanovme PMR na 10 % (ve vyspělích státech se reálně pohybuje PMR od 2 do 5 %). Vloží-li tedy Pepa do banky 100 Kč, musí si banka odložit 10 korun stranou a zbylých 90 korun může dále půjčit, řekněme Petrovi. Petr pak převede peníze na účet své přítelkyně Jany, banka pak může obratem půjčit dalšímu klientovi 81 korun. A tak to jde stále dál, až nakonec banka vytvoří z původního stokorunového vkladu celkem 1000 korun. V principu nezáleží na tom, zda tento proces proběhne v rámci jedné banky, nebo v rámci celého bankovního systému. Banka tedy vytvořila ze 100 Kč nových 900 Kč. Víme, že banky vydělávají na rozdílů úrokových sazeb, předpokládejme tedy, že rozdíl úrokových sazeb je 10 %. Banky tedy vydělali 90 Kč na úrocích na Pepově stokorunového vkladu. Při splácení se těchto nových 900 Kč zase zničí, ale 90 Kč z úroků zůstalo v systému.

V reálném světě to funguje následovně: Centrální banka vytvoří miliardu korun, při PMR 4 % vytvoří bankovní systém úvěry za 25 miliard (při PMR 2 % úvěry za 50 miliard). Postupem času, jak subjekty splácejí úvěry zase zmizí i těchto 25 miliard. Po splacení úvěrů však zůstalo bankám 2,4 miliardy korun na úrocích a peněžní zásoba tedy vzrostla o 2,4 miliardy. PMR v České republice stanovuje ČNB a aktuálně je na 2 %. Reálná míra rezerv se světově pohybuje někde mezi 3 až 8 %, neboť větší omezení úvěrů než PMR představují pro banky smlouvy o kapitálové přiměřenosti.

Věci se stávají zajímavější, když se jedná o vybrání vkladů. Banky dnes jednají s vkladem spořitele, jako kdyby to byla půjčka bance. Proto si nejdříve vyjasníme tyto pojmy.

Avšak i banky interně částečně rozlišují mezi půjčkou, tu nazývají termínovaný vklad, a obyčejným vkladem, který je vždy méně úročen. Vraťme se k našemu předchozímu příkladu. Chce-li Pepa vybrat svůj, musí banka od svých dlužníků vybrat zpět půjčených 90 Kč. Následuje-li výběr vkladů brzy po rozpůjčování peněz, může to bance způsobit "menší problém", zvláště je-li takových výběrů více a jejich celková suma přesahuje sumu, kterou banka drží v povinných rezervách. Nemají-li banky dostatek prostředků k vyplacení vkladu klientů dostávají se do vážných problémů, které mohou vyústit až k runu na banku.

Jak proměnit své znalosti a zkušenosti na peníze Tajemství prosperity Jak nastavit svoji mysl na úspěch v životě

Banky se samozřejmě snaží problémy s likviditou zakrývat, aby se nepřipojili i další vkladatelé, pak by následoval run na banku, jako vyšitý. Většinou se to řeší krátkodobou půjčkou mezi bankami. Jedná-li se však o hromadné vybírání vkladů, ostatní banky nebudou ochotny půjčit (vědí jak funguje systém) třeba i na kratší dobu potřebné peníze, neboť by se mohli snadno dostat do situace, že nebudou mít na pokrytí vkladů. Tím vzniká nedůvěra mezi bankami a mezibankovní likvidita takzvaně zamrzne. V takovém případě pak musí zasáhnout centrální banka samozřejmě v tichosti a dodat bankám potřebnou likviditu.

Když je situace opravdu vážná, tak ještě může vláda veřejně vydat prohlášení o zvýšení pojištění vkladů, aby uklidnily vkladatele. Pojištění vkladů je však jen pohádka pro uklidnění těch, kteří neví, jak systém funguje. A vypadá to, že jejich pořád většina. Navíc v dnešní době se ani o runu na banku nedozvíme v průběhu, ale až po něm, např. v podobě bankovních prázdnin dané instituce. Moderní bankovní systém částečných rezerv je tedy systém vytváření dluhu a který zaručuje vytvářet další a další dluhy.

Výše zmíněné si můžeme krásně dokreslit pokračování našeho příkladu. Pro přehlednost zopakuji multiplikační tvorbu vkladů: PMR je 10 %, dále budeme předpokládat, že půjčka od banky je na jeden rok, a že banka rozpůjčovala peníze s pomocí multiplikační tvorby vkladů za jeden měsíc. Pokud tedy banka přijme od Pepy vklad 100 korun, musí si odložit 10 korun stranou a zbylých 90 korun může dále půjčit, řekněme třeba Petrovi. Jestliže pan Petr poté tyto peníze převede na účet Jany, může banka obratem půjčit dalšímu klientovi, řekněme Báře, 81 korun. A tak to jde stále dál, až nakonec banka vytvoří z původního stokorunového vkladu celkem 1 000 korun.

Po měsíci příjde Pepa a chce vyplatit svůj vklad. Banka tedy vyplatí Pepovi 100 korun, neboť drží rezervy 10 % z rozpůjčovaných 1 000 korun. Tím banka tedy příjde o všechny rezervy, ale jelikož o tom nikdo neví, není to žádný problém (Trochu zjednodušeno a nadneseno, reálně banka nevyplatí vysoké sumy viz. hlášení velkých výběrů předem, pak si banka hned půjčí likviditu od jiné, viz. dále).

Po dalším měsíci příjde pan Petr pro svých 90 korun, které ovšem banka nemá. Může si ovšem půjčit od další banky. Za další měsíc přijde Bára a chce vybrat svých 81 korun. Ostatní banky už však nejsou ochotny bance půjčit a tak přichází na řadu centrální banka (CB), která dodá likviditu bance pomocí mimořádné půjčky (v reálném světě se tato mimořádná půjčka nazývá např. LTRO nebo kvantitativní uvolňování (QE)).

Mimořádná půjčka však neunikne pozornosti médií a přicházejí tedy další klienti pro výběr svých vkladů. Začíná run na banku. Pak příjde stát se zvýšením minimální částky pojištění vkladů např. z 30 korun na 50 korun, aby uklidnil vkladatele, neboť kdyby CB zvýšila peněžní nabídku o více jak 250 korun, bylo by každému jasné, že přijde vysoká inflace.

Vydrží-li důvěra klientů v banku do konce roku je vše zachráněno, neboť bance se vrátí rozpůjčované vklady (paní Bára splatí svůj úvěr a banka splatí půjčku CB, pan Petr splatí svůj úvěr a banka splatí půjčku druhé bance). Z vybraných úroků zaplatí všechny úroky a jestě jí zbude dost na vysoké bonusy zaměstnancům. Nevydrží-li důvěra, banka krachne, ztráty zaplatí daňový poplatníci a začíná se od znova.

Současný finanční systém aneb jak se z požehnání stalo prokletí a nástroj k ovládání

„Dejte mi právo vydávat a kontrolovat peníze národa a pak mě už nezajímá, kdo tvoří zákony.“
Mayer Amsched Rothschild 1744-1812, bankéř

Současný finanční systém je založen na 4 vzájemně se doplňujících se principech: systému částečných rezerv, dluhu = peníze jsou dnes dluh, složeném úročení a inflaci. Vhodná kombinace těchto přístupů umožňuje finančním elitám skrytě ovládat téměř celý svět pomocí nabídky peněz. Proto musí být zlato v oficiálních médiích barbarským reliktem a na trhu zlata a stříbra bublina, neboť tyto kovy ohrožují existenci současného peněžního systému a tedy i zisků všech, kdo na něm participují. Budou tvrdit, že se nic neděje a malovat zářné zítřky, přestože se jim jejich úžasný systém papírových měn rozpadá před očima.

Jak funguje systém částečných rezerv a proč jsou dnes peníze dluhem jsme si již popsali. Jak nás okrádá inflace se dozvíte na stránce pojednávající o inflaci. Takže nám zbývá vysvětlit, jak funguje složené úročení a pak poskládat celiství pohled na současný peněžní systém.

Složené úročení aneb moderní způsob lichvy

Stojí za to si krátce připomenout, co je to úrok a jaké ekonomické funkce se s ním pojí. Úrok je odměna za půjčení peněz, a protože věřitel podstupuje jisté riziko, můžeme se na úrok dívat i jako na prémii za podstoupení rizika. Je to také nástroj přesunu majetku a docela přesně je to popsáno v knize Přísloví „Dlužník se stává otrokem věřitele“.

Jelikož lidé obvykle preferují dřívější spotřebu před pozdější je úrok i projevem časové preference. V případě časové preference je těžké rozhodnout, je-li to přirozená vlastnost, nebo naučený vzor chování podmíněný zkušeností. Žijeme totiž v období inflačních peněz a jsme zvyklý na to, že ceny neustále rostou, ale ne vždy tomu tak bylo.

Složené úročení je způsob, kterým finanční elity koncentrují bohatství a kapitál ve svých rukách. Složené úročení je založeno na principu exponenciálního růstu, který nelze udržovat do nekonečna v prostředí omezených zdrojů. Absurdita složeného úročení by se brzy projevila, nebýt inflace, která tento exponenciální růst také exponenciálně zastírá. Neboť exponenciální růst se projeví nejvíce v dlouhém období, jak je krásně vidět na obrázku.

Vývoj 10000 vkladu v čase při různé míře úroku

Při složeném úročení se jistina po určitém období zdvojnásobí. Už staří Sumerové znali pravidlo 70 (někdy se uvádí 72), které praví: Podělíme-li 70 (72) úrokovou mírou dostaneme přibližně čas, po kterém se jistina zdvojnásobí. Nejlépe si to uvedeme opět na příkladě: Při úrokové míře 10 % se uložená částka (nebo dluh, záleží na které straně transakce se nacházíte) zdvojnásobí za 7 let. Za dalších 7 let se zase zdvojnásobí - nyní už je to 4násobek původní částky. Za dalších 7 let 8násobek, za dalších 7 let už 16násobek původní částky.

Předpokládejme že dlužník nic nesplácí, po necelých 30 letech má tedy dlužník z původních 10 000 zaplatit asi 160 000. Po 50 letech by dlužná částka činila téměř 1 200 000. Při nízkých úrokových sazbách je tento růst mnohem pomalejší, jak můžeme také krásně vidět na obrázku. Při 3% úroku se částka zdvojnásobí přibližně za 24 let.

Zásadní rozdíl mezi složeným a jednoduchým úrokováním a absurditu složeného úročení si názorně ukážeme na dalším příkladě: Uložíte si v bance 1 gram zlata a protože jste význačný zákazník bude Vám banka úročit tento vklad 10% ročně. Po 50ti letech se rozhodnete investici vybrat. Při jednoduchém úročení byste měl nárok na 5 gramů zlata, což je velmi slušný výnos. Při složeném úročení byste měl nárok na 117,5 gramů zlata.

V případě že byste na svou investici zapomněl a vaši potomci po 225 letech by se přihlásily ke svému dědictví po Vás, měli by při jednoduchém úročení nárok na 22,5 gramů zlata. Při složeném úročení by však tento nárok činil téměř 2060 tun, což je jen o něco méně, než aktuální celoroční těžba zlata. Za dalších 7 let pak nárok na dvojnásobnou celoroční produkci a po 265 letech nárok na všechno vytěžené zlato na světě. Výnosy při různých úrokových mírách při jednoduchém vs. složeném úročení srovnává následující tabulka.

Výnosy při různých úrokových mírách jednoduché vs. složené úročení při vkladu 1 gram zlata
Doba úročení 50 let 100 let 200 let 225 let
Jednoduchý úrok 5 % 2,5 g 5 g 10 g 11,25 g
Složený úrok 5 % 11,5 g 131,5 g 17,8 kg 58,6 kg
Jednoduchý úrok 7 % 3,5 g 7 g 14 g 15,75 g
Složený úrok 7 % 29,5 g 867,5 g 753 kg 4 t
Jednoduchý úrok 10 % 5 g 10 g 20 g 22,5 g
Složený úrok 10 % 117,5 g 13,8 kg 190 t 2058 t

Kdybyste si však místo 1 gramu zlata dali 1000 Kč, což přibližně odpovídá právě ceně 1 gramu zlata, nárok potomků za 225 let při složeném úročení by se výrazně změnil. Jelikož veškerá finanční aktiva včetně peněz podléhají inflaci, musí se vliv inflace ve výpočtu zohlednit. Předpokládejme tedy, že průměrná dlouhodobá inflaci za těchto 225 let byla oficiálně uváděná 3 %, měli by Vaši potomci nárok jen na 4 tuny zlata místo původních 2058 tun. Při inflaci 5 %, pak už jen 58,6 kg a při reálné 8% inflaci jen 86,1 gramů.

Z výše uvedených údajů krásně vyplývá absurdita používání složeného úročení a také jasně vidíme, jak inflace zakrývá tuto absurditu před zraky nevědomých občanů. Nicméně vlastníci kapitálu svůj majetek popsaným způsobem zhodnocují. Což bohužel normální občan nemůže, neboť nemá těch 10 až 20 milionů, aby mohl žít jen z úroků.

Samozřejmě se některým líbí žít na úkor ostatních, bez práce. A ti se budou snažit současný pro ně tak výhodný systém udržet v chodu co nejdéle. Krásně to vystihuje následující citát bratří Rothschildů z roku 1863, kteří se pak také podíleli na přípravě zákona o americké centrální bance - FEDu (Federal Reserve Act 1913).

"Menšina, která chápe jak systém funguje, bude mít buď značný zájem na svém zisku, nebo bude tak závislá na jeho laskavosti, že se nemusíme bát žádného odporu od této třídy. Většina, mentálně neschopná pochopit nesmírné výhody, které systém vlastníkům kapitálu přináší, ponese své břemeno bez stížností. Možná i bez podezření, že tento systém je nepřátelský vůči jejich zájmům".
bratří Rothschildové, Londýn 1863

Finální shrnutí aneb jak to vše funguje v širším kontextu

Složené úročení je způsob koncentrace kapitálu a moci do rukou bohatých. Aby bylo dost peněz na zaplacení těchto úroků majitelům kapitálu, vytváří banky, které tito mocní vlastní (většinou nepřímo), nové peníze pomocí úvěrů v módu částečných rezerv. Systém částečných rezerv je v podstatě legální padělání peněz. Aby úspěšní lidé ze středních tříd nemohli tak lehce přidat k těm, kteří žijí z úroků, je tu inflace.

Inflace je nedílnou součástí systému částečných rezerv a také zastírá, jak celý systém funguje a umožňuje další okrádání nevědomých občanů. Banky totiž používají ještě neznehodnocené peníze, ostatní však již peníze znehodnocené. Abychom se vyhnuli, nebo alespoň minimalizovali dopad inflace jsme nuceni investovat.

Byl to právě systém částečných rezerv tj. inflační peníze, které umožnily vést většinu válek v minulém století včetně obou světových válek. Pro bankéře totiž není většího požehnání než válka. A byla to také potřeba vládců financovat svá válečná dobrodružství, jež umožnila legalizovat podvodný systém částečných rezerv. Aby se nikdo nemohl vyhnout tomuto systému ovládání přetvořily elity peníze v dluh. takže dnes veškeré peníze slouží ke splácení dluhu někoho jiného. Což vytváří nadměrnou soutěživost a konkurenci, místo spolupráce.

Nakonec ještě malý přehled metod používaných finančním systémem a jejich důsledky:

Peníze jako dluh
  • Odebírá produktivní peníze ze systému a mění je na závazky a peníze potřebné k zaplacení úroků, neboť peníze na úroky nebyly nikdy vydány.
  • Někdo jiný si musí půjčit abyste mohl splatit úroky.
  • Nutnost vytváření nových peněz na pokrytí úroků.
Úroky a složené úročení
  • Nepřímé povzbuzení systematické soutěživosti mezi účastníky v měnovém systému.
  • Podněcování potřeby stálého růstu, i když v něm životní úroveň stagnuje.
  • Koncentrace bohatství zdaňováním velké většiny ve prospěch malé menšiny.
  • Nutnost vytváření nových peněz na pokrytí úroků - řeší systém částečných rezerv
Systém částečných rezerv
  • Zlegalizované padělání peněz.
  • Umožňuje bankám rozpůjčovat mnohonásobně více peněz, než je výše původního vkladu - tj. komerční banky tvoří peníze z ničeho.
  • Umožňuje vydělávat bankám úrok na nově vytvořených penězích.
  • Řeší problémy kde vzít peníze na úroky.
  • Dává centrálním bankám vládu nad ekonomikou - viz citát pan Štěpána Pírka "Když budou kohoutky centrálních bank otevřené, bude růst akcie i krachujícího podniku. Když budou zavřené, bude padat akcie i té nejlepší firmy."
  • Přímých důsledkem tvorby nových peněz je inflace.
Inflace
  • Zvýšením peněžní zásoby (tiskem peněz), se žádné bohatství nevytváří, nové peníze pouze přerozdělují stávající bohatství
  • Přerozdělení majetku k těm, kdo peníze používají dříve - tj. bankám a na ně napojeným subjektům.
  • Skryté zdanění, které se nejvíce dotýká střední třídy a chudých.
  • Zamlžení cenových signálů (inflační šum).
  • Odrazuje lidi od spoření.
  • Odmazává dluhy států.

"Moderní bankovní systém vyrábí peníze z ničeho. Tento proces je možná nejvíce ohromující kouzelnický trik, který byl kdy vynalezen. Bankovnictví bylo počato v nespravedlnosti a narodilo se v hříchu. Bankéři vlastní Zemi. Vezměte jim ji, ale ponechejte jim moc vytvářet peníze, a pohybem pera, vytvoří dost peněz, aby si ji koupili zpět. Vemte jim tuto velkou moc a veškeré velké bohatství, jako je i to moje zmizí, pak bude existovat lepší i šťastnější svět pro život. Ale pokud chcete být i nadále otroci bankéřů a platit si náklady svého vlastního otroctví, nechte bankéře pokračovat ve vytváření peněz a ovládání úvěru."
Sir Josiah Stamp, prezident banky "The Rothschild Bank of England" a druhý nejbohatší muž Anglie 20. let, při proslovu na univerzitě v Texasu 1927.

Dnes žijeme v době moderního otroctví, neboť vládnoucím elitám se podařilo zpervertovat peněžní systém, aby sloužil k jejich obohacení a tím i zachováné moci, vše samozřejmě pod jejich kontrolou. Nejlépe se masy ovládají, když si myslí, že jsou lidé svobodní. Tradiční otrokář musel své otroky živit a šatit, aby mohli podávat maximální výkon.

V dněšní době to již dělat nemusí, otrok si sám na a své potřeby musí vydělat a když to nezvládá, necháme jej přežívat někde na okraji společnosti, nejlépe závislého na legálních drogách (tabák, alkohol). Hlavní když za to platí, o to v jakých životních podmínkách žije a jaký to vliv na jeho zdraví o to již se moderní otrokáři nestarají.

Současný systém otroctví je založen na tom, že lidé jsou závislý na energiích, které mají pod kontrolou vládnoucí elity. Jídlo je forma energie, dále samozřejmě teplo a elektřina, což je také energie. I peníze jsou sociální formou energie a energie musí proudit aby se systém zachoval v chodu.

Snaží se nás ovládat i pomocí médií, které také nepřímo vlastní. Elity pomocí korporací a nakupováním patentů, které pak drží bezpečně v sejfu, také brání rozvoji decentralizovaných zdrojů energie, neboť pak by ztratily svou moc. Případně vědcům vyhrožují, zničí nebo ukradnou dokumentaci, někdy následuje dokonce fyzická likvidace. Připadá Vám to moc konspirační, zkuste se podívat na tohle video o vynálezech pana Tesly. Po jeho smrti byli všechny dokumenty zabaveny FBI.

Finanční systém, který řídí chod celé planety, je totiž jedno velké Ponziho schéma. Tvorba peněz formou dluhu a účtování úroku zcela zaručuje neustále zadlužování a ředění hodnoty v systému. To způsobuje neustále zvyšování cen a znehodnocování úspor občanů. Banky tvoří stále nové peníze pomocí půjček na splácení půjček předchozích a také úroků. Při poskytnutí úvěru nové peníze vznikají, při splácení zanikají.

Aby nedošlo ke kontrakci (deflaci) peněžní nabídky a neblahým důsledkům s ní spojeným, musí suma nově poskytnutých úvěrů každoročně převyšovat sumu splátek úvěrů minulých. Vzniká tak samoživící se exponenciální růst úvěrování a peněžní nabídky, který však nemůže pokračovat donekonečna. Proto také všude vidíme nabídky na půjčení peněz, neboť finanční systém bude fungovat do té doby, dokud se bude více půjčovat, než splácet. Pak nastane krach systému. Co se bude dít poté je věštění z křišťálové koule.

Finanční elita však bude chtít zachovat současný status Quo, co nejdéle a jako odvedení pozornosti od finančních problémů států třeba i válkou. A jak už jsem zmínil válka je pro bankéře čas požehnání, takže je to docela pravděpodobné řešení, bohužel. I po krachu současného peněžního systému budou však lidé chtít směňovat své výrobky a služby a s velkou pravděpodobností se navrátí k tomu, co sloužilo jako peníze po celá tisíciletí - drahé kovy.

Proto doporučuji všem převést svůj majetek do hmotných aktiv, kde však mají drahé kovy výjimečnou pozici. Jde o nejvíce podhodnocená hmotná aktiva, díky manipulaci ze strany finančních elit a jimi ovládaných centrálních bank. A převod doporučuji provést co nejdříve, neboť podle toho co děje na finančních trzích, přijde změna systému velmi brzy.

Současný finanční systém je totiž mnohem křehčí, než se zdá a pád jedné ze systémových bank může přivést ke kolapsu celý finanční systém a pak se rozplynou veškerá finanční aktiva (tj. vklady u bank, pojištění, akcie, dluhopisy ...). Avšak takový kolaps není v zájmu občanů většiny států, pouze v zájmu úzké elity na západě. Již dávno mají totiž připravený plán, jak pak postupovat dále a tvářít se jako zachránci světa.

Na druhé straně je tu aliance většiny států světa, vedena státy BRICS, která se snaží o přechod na nový finanční systém založený na výměně reálných hodnost. Proč asi Čína a Rusko nakupují skrytě takové množství zlata. Součástí tohoto řešení má být i tzv. gold trade standard. Co to udělá s cenou drahých kovů, to již si domyslete sami. Tak se podle toho zařiďtě.

„Podíváme-li se od historických záznamů zjistíme, že bankéři (money changers) používají všechny formy zneužívání, intriky, podvody a různé prostředky násilí, aby si zachovaly kontrolu nad vládami pomocí peněz, a jejich vydáváním“.
James Madison, čtvrtý prezident USA